výhled po cestě do Skaly
výhled po cestě do Skaly
každodenní návštěvník na snídani
žabky zadarmo
Hello Kitty pancake k snídani
bar
bar
čtvrtek 12. července 2012
pondělí 9. července 2012
Day off
Dneska jsem měla svůj první day off, místo vstávání hezky pozdě ale přilítla před 9 Kristýna do pokoje a budila Teu že musí s manažerem do Skaly nechat se vyfotit aby mohla dostat nějaký ID hotelu. Já naštěstí u sebe měla svojí malou fotku ze studenstký kartičky na vlak (kdo ví jakou, určitě se teď směje - šmoula s oranžovýma vlasama).
Vylezla jsem teda z postele, šla jsem na snídani - klasicckej chleba s marmeládou, pak do plavek a hurá na pláž. Ráno ještě nebylo takový vedro a já si zalezla do stínu, přece jen už mě to sluníčko dost otravuje, když si ho užívám 8 hodin denně v bavlněnym tričku a kraťasech po kolena (podle toho taky vypadá moje opálení). Po asi půl hodince paření se jsem to už nevydržela a skočila si do moře, pořádně to tu obeplavala a pak se vydala zpět trošku se prohřát na osušku, moře ještě neni úplně nejteplejší. Nějakým zvláštním způsobem se mi podařilo na hodinu usnout a to bylo překvapení, když jsem otevřela oči a zjistila jsem, že už nejsme jen 2 na pláži, ale je tam plno.
Vydala jsem se na pokoj, dala si sprchu, vyprala jsem si a po 3. hodině už jsem měla sraz s Míšou na pláži. Vedro bylo ale neúnosný, takže jsem vydržela tak půl hodinu, pak jsem šla na bar, kde naštěstí od 4 byla Emma, takže to bylo mnohem příjemnější, dala jsem si freddito a užívala si chládku.
Autobus do Skaly vyjíždí "v 6", ale stává se, že přijede o 10 minut dříve, nebo i později. Počítaly jsme s první variantou a nakonec jsme si počkaly 20 minut navíc. Ve Skale jsme byly za 5 minutek.
První zastávka byl superminimarket, nakoupila jsem si jídlo pro případ, že budeme mít k večeři nebo obědu zde tak obávanou přemaštěnou omeletu nebo klobásy s hranolkama, potom totiž ještě každej 2 dny skučí. Krekry, šunka, mléko, cornflaky, hygienický potřeby - chytrák jako já si totiž zapomněl pastu, takže jsem jí musela do teď krást holkám, peeling - protože sluníčko tady dělá s mým obličejem fakt divy, klučičí deodorant - protože ty holčičí jsou očividně úplně k ničemu (no co, aspoň budu vonět jako Brouk).
Další zastávka byla místní taverna, tzatziky byly jasná volba (ano, jako vždy když se na jídlo dostanu ven). Pak ještě zmrzlina a už na zastávku na bus.
Cesta zpátky trvá dýl, jede se totiž ještě přes město jménem Hora, ale za ten výhled to stálo. Před 8 jsme přijely zpět do hotelu, vyložily nákupy a šly do baru.
Teď tu sedíme, užíváme si vodu zadarmo a krásný večerní letní vánek.
Fotkysnad dodám.
Vylezla jsem teda z postele, šla jsem na snídani - klasicckej chleba s marmeládou, pak do plavek a hurá na pláž. Ráno ještě nebylo takový vedro a já si zalezla do stínu, přece jen už mě to sluníčko dost otravuje, když si ho užívám 8 hodin denně v bavlněnym tričku a kraťasech po kolena (podle toho taky vypadá moje opálení). Po asi půl hodince paření se jsem to už nevydržela a skočila si do moře, pořádně to tu obeplavala a pak se vydala zpět trošku se prohřát na osušku, moře ještě neni úplně nejteplejší. Nějakým zvláštním způsobem se mi podařilo na hodinu usnout a to bylo překvapení, když jsem otevřela oči a zjistila jsem, že už nejsme jen 2 na pláži, ale je tam plno.
Vydala jsem se na pokoj, dala si sprchu, vyprala jsem si a po 3. hodině už jsem měla sraz s Míšou na pláži. Vedro bylo ale neúnosný, takže jsem vydržela tak půl hodinu, pak jsem šla na bar, kde naštěstí od 4 byla Emma, takže to bylo mnohem příjemnější, dala jsem si freddito a užívala si chládku.
Autobus do Skaly vyjíždí "v 6", ale stává se, že přijede o 10 minut dříve, nebo i později. Počítaly jsme s první variantou a nakonec jsme si počkaly 20 minut navíc. Ve Skale jsme byly za 5 minutek.
První zastávka byl superminimarket, nakoupila jsem si jídlo pro případ, že budeme mít k večeři nebo obědu zde tak obávanou přemaštěnou omeletu nebo klobásy s hranolkama, potom totiž ještě každej 2 dny skučí. Krekry, šunka, mléko, cornflaky, hygienický potřeby - chytrák jako já si totiž zapomněl pastu, takže jsem jí musela do teď krást holkám, peeling - protože sluníčko tady dělá s mým obličejem fakt divy, klučičí deodorant - protože ty holčičí jsou očividně úplně k ničemu (no co, aspoň budu vonět jako Brouk).
Další zastávka byla místní taverna, tzatziky byly jasná volba (ano, jako vždy když se na jídlo dostanu ven). Pak ještě zmrzlina a už na zastávku na bus.
Cesta zpátky trvá dýl, jede se totiž ještě přes město jménem Hora, ale za ten výhled to stálo. Před 8 jsme přijely zpět do hotelu, vyložily nákupy a šly do baru.
Teď tu sedíme, užíváme si vodu zadarmo a krásný večerní letní vánek.
Fotky
pondělí 2. července 2012
Last year as a teenager...
starts today!
Prosba abych na svoje narozky nemakala do večera se nějak vytratila a tak jsem musela naklusat v 7 ráno do práce, odmakat si 4 hodiny na baru vymačkáváním pomerančů, utíráním stolů a židlí, uklízením pláže, mytím nádobí a starání se o Emmu, které bylo hrozně blbě a zabral až náš skvělý ibalgin a s láskou vymačkaná sklenice pomerančového džusu. Kolem 10 přišel Alexandr s novým klukem, všechno mu ukázal, seznámil nás a nechal nás napospas domluvě, která ale dost vázla, protože když se něco potřebovalo udělat, George vždy zmizel. Uvidíme, jak mu to půjde dneska. Po 11 jsem dorazila do pokoje, zalehla jsem a až v 1 mě vzbudil budíček. K obědu bylo kuře - v neděli se totiž dostávají "svátečnější" jídla, takže jsme konečně neměli fazole nebo mrkev s bramborama.
Ve 2 jsem naklusala do práce ještě s polozavřenejma očima a probírala jsem se až během prvních 2 hodin běhání na pláži. Všechno probíhalo v pohodě, bylo nás tam 5 - já, Tea, Sergio a George + Emma takže to hezky ubíhalo a nebyla to taková makačka. Od Ramony jsem dostala k narozkám náramek, bůh ví z čeho, ale je hezkej.
Z práce jsem se dostala až po půl 7, pěkně mi to tam natahovali, protože dorazilo hrozně moc lidí a George mezitim zmizel. K večeři byla ryba, ale naštěstí tam strčili i těstoviny, takže jsem nemusela zůstat na chlebu. Potom sprcha po práci a už jsem čekala, kdy mě vyzvedne Míša a pujdem oslavit ty moje narozky. Když dorazila s igelitkou v ruce a předávala mi dárek pro mě tak jsme se dost nasmály. Nakradla mi totiž sprcháč a šampon z hotelových zásob.
Venku pěkně foukalo, takže všechno lítalo, ale to nám bylo jedno. Míša si dala vínko, já daiquiry a pojídaly jsme oříšky, co se tu k vínu dostávaj. Když už vítr začal bejt hodně otravnej tak jsme se přesunuly na místa u stěny, kde to nebylo tak hrozný. Doobjednaly jsem si a k tomu všemu si ještě daly do nosu.
Myslim, že je úlně jasný, kterej z těch talířů je můj. Čokoládový souffle, tomu se prostě nedalo odolat a zmizelo to ve mě ještě dřív, než Míša začla jíst svůj zdravej talíř plnej ovoce.
Protože jsme obě byly hodně unavený tak jsme vydržely jen do poločasu a pak se vydaly zpět na pokoje odpočinout si.
Dneska ráno jsem vstávala zase v půl 7, ale tentokrát jsem celé dopoledne dělala v restauraci, kde se podává snídaně. Nebylo to vůbec nic hroznýho, bála jsem se, že nošení talířů s příborama bude mnohem horší, ale nakonec mi ani nic nespadlo a nic jsem neudělala špatně. Šéfíkem je tam chlápek, jméno něco jako "Kosta" a zná pár českých slov, takže se zajímal jestli "nemáš problémo?" a když jsem odcházela popřál mi "mít dobrý den". Vypadá sice hrozně přísně a soustředěně, ale dneska se naštěstí pořád usmíval, takže ta práce byla i příjemná.
Když jsem si chtěla jít zase dát přespolední siestu přiběhla Kristýna, že mě chce Alexandro abych zase něco podepsala... vzala jsem občanku a šla za ním. Když zjistil, že jsem včera měla narozky, čekal mě od něj hezkej dárek.
Za chvíli jdu na oběd a od 2 zase práce. Večer si pujdem s Míšou sednout k ní na balkon, dneska pojede do Skaly a nakoupí nějaký mňamky k pití i jídlu.
Prosba abych na svoje narozky nemakala do večera se nějak vytratila a tak jsem musela naklusat v 7 ráno do práce, odmakat si 4 hodiny na baru vymačkáváním pomerančů, utíráním stolů a židlí, uklízením pláže, mytím nádobí a starání se o Emmu, které bylo hrozně blbě a zabral až náš skvělý ibalgin a s láskou vymačkaná sklenice pomerančového džusu. Kolem 10 přišel Alexandr s novým klukem, všechno mu ukázal, seznámil nás a nechal nás napospas domluvě, která ale dost vázla, protože když se něco potřebovalo udělat, George vždy zmizel. Uvidíme, jak mu to půjde dneska. Po 11 jsem dorazila do pokoje, zalehla jsem a až v 1 mě vzbudil budíček. K obědu bylo kuře - v neděli se totiž dostávají "svátečnější" jídla, takže jsme konečně neměli fazole nebo mrkev s bramborama.
Ve 2 jsem naklusala do práce ještě s polozavřenejma očima a probírala jsem se až během prvních 2 hodin běhání na pláži. Všechno probíhalo v pohodě, bylo nás tam 5 - já, Tea, Sergio a George + Emma takže to hezky ubíhalo a nebyla to taková makačka. Od Ramony jsem dostala k narozkám náramek, bůh ví z čeho, ale je hezkej.
Myslim, že je úlně jasný, kterej z těch talířů je můj. Čokoládový souffle, tomu se prostě nedalo odolat a zmizelo to ve mě ještě dřív, než Míša začla jíst svůj zdravej talíř plnej ovoce.
Protože jsme obě byly hodně unavený tak jsme vydržely jen do poločasu a pak se vydaly zpět na pokoje odpočinout si.
Dneska ráno jsem vstávala zase v půl 7, ale tentokrát jsem celé dopoledne dělala v restauraci, kde se podává snídaně. Nebylo to vůbec nic hroznýho, bála jsem se, že nošení talířů s příborama bude mnohem horší, ale nakonec mi ani nic nespadlo a nic jsem neudělala špatně. Šéfíkem je tam chlápek, jméno něco jako "Kosta" a zná pár českých slov, takže se zajímal jestli "nemáš problémo?" a když jsem odcházela popřál mi "mít dobrý den". Vypadá sice hrozně přísně a soustředěně, ale dneska se naštěstí pořád usmíval, takže ta práce byla i příjemná.
Když jsem si chtěla jít zase dát přespolední siestu přiběhla Kristýna, že mě chce Alexandro abych zase něco podepsala... vzala jsem občanku a šla za ním. Když zjistil, že jsem včera měla narozky, čekal mě od něj hezkej dárek.
sobota 30. června 2012
Peach Daiquiri
Včera večer jsme s Míšou vyrazily do naší hotelový taverny okoštovat vínko a musím říct, že bylo fakt mňam. A ten dezert co jsem si k tomu dala.. miluju řecký sladkosti!
Dneska ráno vstávačka v půl 7, rychlá sprcha a šup do restaurace mýt stoly a židle, připravovat sůl, pepř, cukr, ubrousky a pak na bar dělat džus z pomerančů. V 8 přišla Emma, 32letá holka z Athén co dělá barmanku ( i když se sem dostala jako já - hotelu se tvrdilo, že už praxi má a někdy to dělala ). Ráno se ale probudila s nějakou alergickou reakcí a její oko bylo 2x větší, takže jí Alexandr vzal do nemocnice a já zůstala na baru sama, ale jen asi půl hodiny. V 11 jsem vypadla, vzala plavky a šla na pláž si aspoň na chvilku lehnout. K obědu bylo něco jako šunkofleky, takže fajnovka a ve 2 jsem zase letěla zpátky na bar.
Někdy později odpoledne mě odchytla starší pani s perfektní angličtinou a začala se vyptávat jak je to s pláží když nebydlí v hotelu. Vše jsem jí vysvětlila, ukázala, vyřídila objednávky a když odcházela (s dalšíma 4 kamarádama) tak jsem do kapsy dostala 7 euro a půl dolaru. Normálně dáváme "tips" do hrníčku u kasy, ale co si nepřilepšit a nevydělat si na večerní sklenku vína, když můžu.
V 6 jsem se sbalila a odešla, po cestě jsem potkala Míšu a po večeři jsme se domluvily, že na mě ťukne až se umeje a zajdem si sednout do baru a něco si dát.
Někdy po 7 se pro mě stavila, zašly jsme do baru, daly si melounový a broskvový daiquiri a pak se zvedly a šly jsme do taverny dát si vínko (půl litru červenýho demi sweet) a nějakej ten dezertík.
Dneska ráno vstávačka v půl 7, rychlá sprcha a šup do restaurace mýt stoly a židle, připravovat sůl, pepř, cukr, ubrousky a pak na bar dělat džus z pomerančů. V 8 přišla Emma, 32letá holka z Athén co dělá barmanku ( i když se sem dostala jako já - hotelu se tvrdilo, že už praxi má a někdy to dělala ). Ráno se ale probudila s nějakou alergickou reakcí a její oko bylo 2x větší, takže jí Alexandr vzal do nemocnice a já zůstala na baru sama, ale jen asi půl hodiny. V 11 jsem vypadla, vzala plavky a šla na pláž si aspoň na chvilku lehnout. K obědu bylo něco jako šunkofleky, takže fajnovka a ve 2 jsem zase letěla zpátky na bar.
Někdy později odpoledne mě odchytla starší pani s perfektní angličtinou a začala se vyptávat jak je to s pláží když nebydlí v hotelu. Vše jsem jí vysvětlila, ukázala, vyřídila objednávky a když odcházela (s dalšíma 4 kamarádama) tak jsem do kapsy dostala 7 euro a půl dolaru. Normálně dáváme "tips" do hrníčku u kasy, ale co si nepřilepšit a nevydělat si na večerní sklenku vína, když můžu.
V 6 jsem se sbalila a odešla, po cestě jsem potkala Míšu a po večeři jsme se domluvily, že na mě ťukne až se umeje a zajdem si sednout do baru a něco si dát.
Někdy po 7 se pro mě stavila, zašly jsme do baru, daly si melounový a broskvový daiquiri a pak se zvedly a šly jsme do taverny dát si vínko (půl litru červenýho demi sweet) a nějakej ten dezertík.
pátek 29. června 2012
Hlavní město Československa je Malta.
Co já se tady všechno nedozvim...
Včera směna 4-12, všechno proběhlo v pohodě, žádná rozbitá sklenička ani naštvanej host. Přijela nová holka, konečně češka, Míša. Sice bude dělat uklízečku a nebydlí s náma, ale trošku dál, ale stejně je fajn vědět, že je tu někdo na pokec.
Pravidlo žádný alkohol během směny tady asi nikoho nezajímá, ve včerejším "volném" čase (cca od 7 do půl 10), kdy nikdo nebyl v baru, nám Ramona dělala na ochutnávku koktejly. Navštívil nás i náš manažer, popovídal si s náma, řekl nám pár "užitečných" věcí a jako vždy se divně usmíval. Taky jsme dostaly s holkama nový uniformy - vypadáme jako kluci z pláže, to vám někdy vyfotim.
Po začátku fotbalu přišli dokonce i hosti (4 angličani). Všichni (rozumějte hosti, Sergio - kluk z Rumunska a já) jsme fandili Itálii. Dozvěděla jsem se, že Čech je nejlepší brankář a že máme fakt supr tenistu - Djokoviče (a to už jsem věřila, že někdo aspoň ty Čechy zná...). Nebylo moc co dělat, ujídaly jsme sušenky, ovoce, upíjely koktejly, kafe a nudily se až do 12.
Za celej den mi 3x změnili rozvrh. Nejdřív jsem měla jít 8 - 16, potom 12 - 20, potom 9 - 17 a nakonec jsem dneska šla 7 - 11 a odpoledne jdu 14 - 18. Ještě, že tak, jinak by moje nohy asi už nevydržely... budu si nejspíš muset pořídit nějaký boty s lepší podrážkou, protože po půl hodině se neudržim na chodidlech a to je pak problém, když si 8 hodin nemůžu sednout.
Pravidlo žádný alkohol během směny tady asi nikoho nezajímá, ve včerejším "volném" čase (cca od 7 do půl 10), kdy nikdo nebyl v baru, nám Ramona dělala na ochutnávku koktejly. Navštívil nás i náš manažer, popovídal si s náma, řekl nám pár "užitečných" věcí a jako vždy se divně usmíval. Taky jsme dostaly s holkama nový uniformy - vypadáme jako kluci z pláže, to vám někdy vyfotim.
Za celej den mi 3x změnili rozvrh. Nejdřív jsem měla jít 8 - 16, potom 12 - 20, potom 9 - 17 a nakonec jsem dneska šla 7 - 11 a odpoledne jdu 14 - 18. Ještě, že tak, jinak by moje nohy asi už nevydržely... budu si nejspíš muset pořídit nějaký boty s lepší podrážkou, protože po půl hodině se neudržim na chodidlech a to je pak problém, když si 8 hodin nemůžu sednout.
středa 27. června 2012
Přišla jsem, chytla jsem, rozbila jsem...
...a hned dvakrát!
Včera po večeři (omeleta) jsem čekala na Kristýnu než se umeje po práci a oblíkne se, abychom si mohly jít sednout s ostatníma do taverny. Jednu věc jsem se naučila - nikdy nečekat na Kristýnu. Sprchuje se půl hodiny, pak se půl hodiny patlá krémama a půl hodiny vybírá oblečení. Radši ani nebudu zmiňovat jak dlouho to trvá když si meje hlavu. Bohužel i jíst jí trvá půl hodiny (prý přemýšlí, ale spíš to vypadá, jako by každý sousto kousala 100x), takže většinou nečekám a prostě jdu. Včera jsem ale nevěděla co a jak, kam mám jít a po kom se mám shánět, takže jsem to hodinu a půl musela vydržet (ne že by mi to vadilo, alespoň jsem si odpočinula). Když se konečně oblíkla do věcí, který jí vyhovovaly (ona totiž neletěla letadlem, takže má s sebou 3 kufry, 15 párů bot, varnou konvici, celej obchod kosmetiky atd. atd.) tak jsme se vydaly směr hotelová taverna. Bylo tam už pár lidí, ale protože většina je tu z Rumunska tak si s nimamoc nepokecám. Sedly jsme si s Kristýnou ke stolu, daly si pití a já zjistila, že nemaj baklavu (z tohoto omylu mě naštěstí dneska vyvedla Ramona - "šéfka" baru, která jí přinesla na zlatym podnose a my jí s Kristýnou snědly).
EN: Yesterday after the dinner (omelette) I was waiting for Kristyna to take a shower after her work and puts some clothes so we could go outside to sit with the other people to tavern. I learnt one thing - never wait for Kristyna! It took her half an hour to take a shower, then she was putting the cram on her (also 30 minutes) and then she had to choose what she's gonna wear. I'm not going to tell you how long it takes when she washes her hair, lol... Unfortunatelly it takes her ALSO 30 minutes to eat a dinner so I usually don't wait for her. Yesterday I didn't know where to go and who to look for so I had to wait for her hour and half (but it wasn't so bad, I took some rest). After she chose her clothes (she didn't fly so she could have much more suitcases than I, she has 3 ! 15 pairs of shoes and some other stuff) we went to the hotel tavern. There were some people, most of them are from Romania so I can't talk to them. We sat to a table where noone was, got drinks and I found out they DON'T have baklava (fortunatelly today Ramona - the chief of our bar - brought us a piece and we ate it all).
Na pokoj jsem přišla kolem (asi) 11, usla kolem 12 a vstala v půl 9. Dala jsem si sprchu, snídani (pečivo s marmeládou) a pak jsem šla s holkama na pláž, kde jsem vydržela asi hodinu. Zbytek dopoledne jsem byla na pokoji, povídala si s Kristýnou a tak.. v půl 2 jsem zalehla a ve 2 už jsem měla zase budíka, abychom šly na oběd. K obědu bylo něco divnýho - brambory a fazole, což by nebylo tak hrozný, kdyby to nebylo studený, takže pečivo to jistilo.
Ve 4 jsem se vydala na svojí první šichtu a jak už napovídá název článku, ohromně mi to šlo. Jako první úkol jsem dostala mytí nádobí - hned první sklenička se mi rozpadla v ruce (to ale určitě bylo nějakým dřívějšim poškozenim!), ale jinak to šlo dobře. Ramona mi ukázala kde co je, naučila mě nosit tácek se skleničkama (to mi NEjde), ukázala mi jak se co uklízí a kam a po zbytek večera jsem myla nádobí, dávala ho na místo, koukala na EURO (btw. Portugalci měli vyhrát), pila kafe, vodu, uklízela stoly a tak (přišlo totiž asi dohromady 15 lidí za těch 8 hodin, takže docela ok, až na to, že se prostě vždycky najde nějaká práce).
EN: I came to my room around 11 and fell asleep at 12. I woke up at half past 8, took a shower, ate a breakfast (bread with marmelade) and then I went to beach with the girls where I was about an hour. The rest of the morning I was in my room talking to Kristyna and so... at half past 1 I went to my bed to take a nap but I had to wake up at 2 so we could go to lunch. We had some beans with potatoes, it was really weird but good (if it wasn't cold, lol).
At 4 I went to start my first day at work. The first thing I was supposed to do was cleaning the glasses - right the first one just broke in my hand (there had to be something wrong with it before I took it!!) but otherwise everything went great. Ramona showed me where all the stuff (glasses, chips, nuts, fruits) are, she teached me how to use that big plate where you put all the glasses and plates, (I'm not really good at that) .
Po fotbale se sebralo poslední nádobí ze stolů a šlo se do pokojů. Zítra mám zase od 4, tak doufám, že návštěvnost baru bude podobná. A v pátek hezky od 8, toasi nevstanu.
Včera po večeři (omeleta) jsem čekala na Kristýnu než se umeje po práci a oblíkne se, abychom si mohly jít sednout s ostatníma do taverny. Jednu věc jsem se naučila - nikdy nečekat na Kristýnu. Sprchuje se půl hodiny, pak se půl hodiny patlá krémama a půl hodiny vybírá oblečení. Radši ani nebudu zmiňovat jak dlouho to trvá když si meje hlavu. Bohužel i jíst jí trvá půl hodiny (prý přemýšlí, ale spíš to vypadá, jako by každý sousto kousala 100x), takže většinou nečekám a prostě jdu. Včera jsem ale nevěděla co a jak, kam mám jít a po kom se mám shánět, takže jsem to hodinu a půl musela vydržet (ne že by mi to vadilo, alespoň jsem si odpočinula). Když se konečně oblíkla do věcí, který jí vyhovovaly (ona totiž neletěla letadlem, takže má s sebou 3 kufry, 15 párů bot, varnou konvici, celej obchod kosmetiky atd. atd.) tak jsme se vydaly směr hotelová taverna. Bylo tam už pár lidí, ale protože většina je tu z Rumunska tak si s nima
EN: Yesterday after the dinner (omelette) I was waiting for Kristyna to take a shower after her work and puts some clothes so we could go outside to sit with the other people to tavern. I learnt one thing - never wait for Kristyna! It took her half an hour to take a shower, then she was putting the cram on her (also 30 minutes) and then she had to choose what she's gonna wear. I'm not going to tell you how long it takes when she washes her hair, lol... Unfortunatelly it takes her ALSO 30 minutes to eat a dinner so I usually don't wait for her. Yesterday I didn't know where to go and who to look for so I had to wait for her hour and half (but it wasn't so bad, I took some rest). After she chose her clothes (she didn't fly so she could have much more suitcases than I, she has 3 ! 15 pairs of shoes and some other stuff) we went to the hotel tavern. There were some people, most of them are from Romania so I can't talk to them. We sat to a table where noone was, got drinks and I found out they DON'T have baklava (fortunatelly today Ramona - the chief of our bar - brought us a piece and we ate it all).
Na pokoj jsem přišla kolem (asi) 11, usla kolem 12 a vstala v půl 9. Dala jsem si sprchu, snídani (pečivo s marmeládou) a pak jsem šla s holkama na pláž, kde jsem vydržela asi hodinu. Zbytek dopoledne jsem byla na pokoji, povídala si s Kristýnou a tak.. v půl 2 jsem zalehla a ve 2 už jsem měla zase budíka, abychom šly na oběd. K obědu bylo něco divnýho - brambory a fazole, což by nebylo tak hrozný, kdyby to nebylo studený, takže pečivo to jistilo.
Ve 4 jsem se vydala na svojí první šichtu a jak už napovídá název článku, ohromně mi to šlo. Jako první úkol jsem dostala mytí nádobí - hned první sklenička se mi rozpadla v ruce (to ale určitě bylo nějakým dřívějšim poškozenim!), ale jinak to šlo dobře. Ramona mi ukázala kde co je, naučila mě nosit tácek se skleničkama (to mi NEjde), ukázala mi jak se co uklízí a kam a po zbytek večera jsem myla nádobí, dávala ho na místo, koukala na EURO (btw. Portugalci měli vyhrát), pila kafe, vodu, uklízela stoly a tak (přišlo totiž asi dohromady 15 lidí za těch 8 hodin, takže docela ok, až na to, že se prostě vždycky najde nějaká práce).
EN: I came to my room around 11 and fell asleep at 12. I woke up at half past 8, took a shower, ate a breakfast (bread with marmelade) and then I went to beach with the girls where I was about an hour. The rest of the morning I was in my room talking to Kristyna and so... at half past 1 I went to my bed to take a nap but I had to wake up at 2 so we could go to lunch. We had some beans with potatoes, it was really weird but good (if it wasn't cold, lol).
At 4 I went to start my first day at work. The first thing I was supposed to do was cleaning the glasses - right the first one just broke in my hand (there had to be something wrong with it before I took it!!) but otherwise everything went great. Ramona showed me where all the stuff (glasses, chips, nuts, fruits) are, she teached me how to use that big plate where you put all the glasses and plates, (I'm not really good at that) .
Po fotbale se sebralo poslední nádobí ze stolů a šlo se do pokojů. Zítra mám zase od 4, tak doufám, že návštěvnost baru bude podobná. A v pátek hezky od 8, to
úterý 26. června 2012
Patmos, hotel Aktis
Dneska jsem vstala uz pred 9 abych vsechno stihla. Musela jsem znovu nahazet polovinu veci do kufru, osprchovat se, poklidit a vypadnout z hotelu abych stihla byt pul hodiny pred odjezdem trajektu v pristavu.
EN: Today I got up before 9 because I needed to do a lot of stuff. I had to pack half of my stuff again, take a shower, clean the room a little bit and leave the hotel so I could be at the port half an hour before the ferry departs.
To jsem stihla bravurne, byla jsem tam totiz o hodinu driv, nez jsem mela... posedela jsem si na nabrezi, pozorovala jsem vyletni lode a cekala jsem na ten muj trajekt. Nekdy pred 11 zakotvil v pristavu a lidi se hrnuli dovnitr i ven. Nejakej milej pan mi hodil kufr na hromadu s napisem "Patmos" a ja se sla uvelebit do snad luxusnejsich sedadel nez jsou v letadle.
EN: Finally I was there an hour before I had to be... I sat there, watched the boats and waited for my ferry. Before 11 the ferry came to anchor and people were getting in and out. Some nice guy took my suitcase and threw it on the others with a sign "Patmos" and I went to take a seat which was probably much more luxury than in the plane.
Nasla jsem si mistecko u okynka, bohuzel si za me ale sedl nemecky par s urvanym ditetem a ja tak pomalu ani neslysela jediny slovo z filmu. Nastesti asi na 2. zastavce vystoupili a byl klid. Patmos byla zastavka 4. a vystupovalo zde asi nejvic lidi. Po nabrani kufru jsem vylezla na breh a hledala neco, co ma na sobe napis Aktis, nastesti to dlouho netrvalo a uz jsem se seznamovala s Alexandrem, manazerem meho hotelu (a taky tech dalsich 3 se stejnym jmenem). Po ceste do hotelu (3,5 km od pristavu) mi stacil povypravet o Patmosu, hotelu i o tom, jak domu pojedu cerna. Po prijezdu me seznamil s par lidma (na jmena se me neptejte) a poslal me na obchuzku hotelu s Kristynou (100% se to pise jinak, jelikoz je Rumunka, ale co). Kristyna mi ukazala nas pokoj - jsme tu 3 holky, 2 z Rumunska a ja.
EN: I found a seat next to the window but unfortunatelly a german familly with a little child sat behind me and the child cried all the time and I couldn't hear ani word from the movie I watched. Fortunatelly they got out on the second station. Patmos was a station number 4 and the most people got off the ferry. After I took my suitcase I went outside to try to find a car with a sign "Aktis". Fortunatelly it didn't take so much time and I met Alexandr, our manager of the hotel. On the way to our hotel (it was about 3,5 km) Alexandr told me about the island, the hotel and how I'm gonna be black when I get from here. When we arrived he introduced me to a lot of people (don't ask me about their names) and sent me with Kristina (a girl from Romania) to see the hotel. She showed me our room - there is 3 of us - me and two girls from Romania.
Vsechny tri delame (resp. ja tepr budu delat) na baru, kde se ale objednava i jidlo a obsluhuje se plaz. Dal me Kristyna provedla jidelnou pro staff, ukazala mi bar a poslala me do pokoje. Tam jsem se seznamila s druhou Rumunkou, jmeno presne nevim, zni to neco jako "Tea". Pokecaly jsme si, pustila me na svuj pocitac (internet je tu pres drat a ja jeste nevim heslo), rekla mi zakladni veci a po jeji sprse a seznameni s jejim (mistnim) klukem, s kterym je 3 tydny (ale uz ji prej moc nebere), jsme se vydaly do baru, kde ji zacinala prace a ja se sla koukat co a jak. Zatim to vypada, ze jsem tu nejmladsi, holkam je 25 a 22 ( i kdyz na to ani jedna nevypada ) a ostatnim je zase az moc. Dneska se (buhvi jak) dozvim, v kolik mam zitra prvni sichtu. Za chvili si pujdu dat veceri (je od 6 do 8) a asi se projit.
EN: All three of us do the same work - waitress at the hotel bar where you can also order some food and we have to take care of the beach, too. Kristyna took me to a place where all the hotel staff eat and after that she sent me to our room where I met the other girl from Romania - Tea. We talked a lot, she borrowed me her laptop and told me the informations about everything and after I met her boyfriend (a Greek guy) with whom she is 3 weeks we went to the bar because she had to work and I was there to watch what to do. It look like I'm the youngest one here, the girls are 22 and 25 (but they don't look like that) and the other people (staff) are too old. Today I will get to know what time I go to work tomorrow. I will go to have a dinner in a while (it's from 6pm to 8pm) and than I'll go for a walk.
EN: Today I got up before 9 because I needed to do a lot of stuff. I had to pack half of my stuff again, take a shower, clean the room a little bit and leave the hotel so I could be at the port half an hour before the ferry departs.
To jsem stihla bravurne, byla jsem tam totiz o hodinu driv, nez jsem mela... posedela jsem si na nabrezi, pozorovala jsem vyletni lode a cekala jsem na ten muj trajekt. Nekdy pred 11 zakotvil v pristavu a lidi se hrnuli dovnitr i ven. Nejakej milej pan mi hodil kufr na hromadu s napisem "Patmos" a ja se sla uvelebit do snad luxusnejsich sedadel nez jsou v letadle.
EN: Finally I was there an hour before I had to be... I sat there, watched the boats and waited for my ferry. Before 11 the ferry came to anchor and people were getting in and out. Some nice guy took my suitcase and threw it on the others with a sign "Patmos" and I went to take a seat which was probably much more luxury than in the plane.
Nasla jsem si mistecko u okynka, bohuzel si za me ale sedl nemecky par s urvanym ditetem a ja tak pomalu ani neslysela jediny slovo z filmu. Nastesti asi na 2. zastavce vystoupili a byl klid. Patmos byla zastavka 4. a vystupovalo zde asi nejvic lidi. Po nabrani kufru jsem vylezla na breh a hledala neco, co ma na sobe napis Aktis, nastesti to dlouho netrvalo a uz jsem se seznamovala s Alexandrem, manazerem meho hotelu (a taky tech dalsich 3 se stejnym jmenem). Po ceste do hotelu (3,5 km od pristavu) mi stacil povypravet o Patmosu, hotelu i o tom, jak domu pojedu cerna. Po prijezdu me seznamil s par lidma (na jmena se me neptejte) a poslal me na obchuzku hotelu s Kristynou (100% se to pise jinak, jelikoz je Rumunka, ale co). Kristyna mi ukazala nas pokoj - jsme tu 3 holky, 2 z Rumunska a ja.
EN: I found a seat next to the window but unfortunatelly a german familly with a little child sat behind me and the child cried all the time and I couldn't hear ani word from the movie I watched. Fortunatelly they got out on the second station. Patmos was a station number 4 and the most people got off the ferry. After I took my suitcase I went outside to try to find a car with a sign "Aktis". Fortunatelly it didn't take so much time and I met Alexandr, our manager of the hotel. On the way to our hotel (it was about 3,5 km) Alexandr told me about the island, the hotel and how I'm gonna be black when I get from here. When we arrived he introduced me to a lot of people (don't ask me about their names) and sent me with Kristina (a girl from Romania) to see the hotel. She showed me our room - there is 3 of us - me and two girls from Romania.
Vsechny tri delame (resp. ja tepr budu delat) na baru, kde se ale objednava i jidlo a obsluhuje se plaz. Dal me Kristyna provedla jidelnou pro staff, ukazala mi bar a poslala me do pokoje. Tam jsem se seznamila s druhou Rumunkou, jmeno presne nevim, zni to neco jako "Tea". Pokecaly jsme si, pustila me na svuj pocitac (internet je tu pres drat a ja jeste nevim heslo), rekla mi zakladni veci a po jeji sprse a seznameni s jejim (mistnim) klukem, s kterym je 3 tydny (ale uz ji prej moc nebere), jsme se vydaly do baru, kde ji zacinala prace a ja se sla koukat co a jak. Zatim to vypada, ze jsem tu nejmladsi, holkam je 25 a 22 ( i kdyz na to ani jedna nevypada ) a ostatnim je zase az moc. Dneska se (buhvi jak) dozvim, v kolik mam zitra prvni sichtu. Za chvili si pujdu dat veceri (je od 6 do 8) a asi se projit.
EN: All three of us do the same work - waitress at the hotel bar where you can also order some food and we have to take care of the beach, too. Kristyna took me to a place where all the hotel staff eat and after that she sent me to our room where I met the other girl from Romania - Tea. We talked a lot, she borrowed me her laptop and told me the informations about everything and after I met her boyfriend (a Greek guy) with whom she is 3 weeks we went to the bar because she had to work and I was there to watch what to do. It look like I'm the youngest one here, the girls are 22 and 25 (but they don't look like that) and the other people (staff) are too old. Today I will get to know what time I go to work tomorrow. I will go to have a dinner in a while (it's from 6pm to 8pm) and than I'll go for a walk.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)